Historie

Z historie jachetního klubu Bohemia Poděbrady (YCJP)

Počátky jachtingu v Poděbradech nespadly jen tak z nebe. Od doby dokončení výstavby jezu s hydroelektrárnou (1923) se nad jezem vytvořily vhodné podmínky pro plavbu s plachtami. Ve třicátých letech 20. století se objevují první náhodné pokusy o plavbu s plachtami vztyčenými na plavidlech postavených pro jiné účely.

archivPDY-017

archivPDY-016 archivPDY-038

Další fotky z historie zde

Až po skončení druhé světové války z iniciativy prof. Laifra došlo k nákupu plachetnic vhodných pro sportovní a rekreační plavbu s využitím síly větru v podmínkách na Labi nad jezem. Od roku 1947 jsou zaznamenávány jednotlivé rekreační plavby plachetnic na úseku Labe mezi Osečkem a Poděbrady. Tyto plavby získaly celou řadu obdivovatelů a nadšenců i díky tomu, že prof. Laifr neváhal některým zájemcům nabídnout svezení na plachetnici. Tak k původní plachetnici typu Vlašťovka brzy přibyla první skutečně třídová plachetnice lodní třídy Pirát jménem Havran. Zábavné předhánění plachetnic záhy přivedlo prof. Laifra k zájmu o organizovanou sportovní činnost a závodění. Po roce 1950 se část zájemců o jachting přihlásila do tělovýchovné jednoty Jiskra Poděbrady, nejprve do oddílu kanoistiky, který několikrát změnil název i organizaci. Na podzim v roce 1953 vzniknul, oddělením právě od oddílu kanoistiky, samostatný oddíl jachtingu za situace, kdy do klubu přibyla další loď, plachetnice lodní třídy Mlok. Lodní třída Mlok byla jednoposádková a lodní třída Pirát (i Vlašťovka) byla dvouposádková.

archivPDY-031 archivPDY-039 archivPDY-040 archivPDY-041Události kolem nového klubu nabraly poměrně rychlé tempo. Za zakladatele klubu je v povědomí jachtařů prof. Laifr. Klub měl štěstí na velmi obětavé a pracovité funkcionáře a na velmi učenlivé šikovné a pracovité závodníky. V roce 1953, ještě před zaregistrováním klubu, už startoval první náš závodník Jaroslav Pršala na mistrovství republiky ve třídě Mlok (IMCA) a hned na začátku podal velmi kvalitní výkon s velmi dobrým umístěním. K výrazným osobnostem po založení klubu patřili Vlastimil Šindýlek st. (vynikající rozhodčí a organizátor), Vlastimil Burian (vynikající závodník a dlouholetý předseda klubu), Václav Jakoubek (stavitel lodí a výborný závodník), Vladimír Dvořák (dlouholetý předseda klubu a závodník), Marie Jakoubková a Eliška Šindýlková (vynikající ženská posádka ve třídě Pirát). Všichni jmenovaní patřili k zakládajícím členům klubu. Jejich výrazné osobnostní přínosy pro klub byly důsledkem obrovského nadšení, podpory ze strany ostatních členů klubu jinak řečeno, byla to na svou dobu velmi dobrá parta šikovných a nesobeckých lidí. V padesátých a šedesátých letech patřil klub mezi nejlepší ve středních Čechách a jen malá zkušenost ze závodů na velkých plochách a neustálý zápas s nedostatkem financí bránily závodníkům klubu, aby se prosadili na velkých regatách.

archivPDY-002 archivPDY-003 archivPDY-008 archivPDY-001 archivPDY-005 archivPDY-006

Na počátku sedmdesátých let se klubu nepodařilo zachytit nástup tzv. materiálové revoluce, tj. využívání nových materiálů v jachtingu (stavba lodí z laminátů, plachty z umělých vláken, kovové stěžně apod.) Využívání nových materiálů bylo spojeno i s postupným přechodem od amatérsky stavěných lodí k profesionálně dodávaným lodím a jejich vybavení. Pro nedostatek financí jak členů, tak i klubových peněz přetrvávala velmi dlouho v klubu tradice amatérsky stavěných klubových lodí. To bylo umocňováno i organizačními nedorozuměními kolem přejmenování tělovýchovné jednoty na Bohemia Poděbrady, kdy si řada funkcionářů slibovala, že se financování sportu velkoryse ujme poděbradská sklárna. Tyto „růžové“ představy se ovšem nepodařilo naplnit. Tak jsme zůstali u toho, co jsme uměli – amatérské stavby lodí a velkého rozsahu brigádnické práce ve prospěch klubu. To se projevovalo rozporuplně, na jedné straně vybudováním velice pěkné loděnice a krásného areálu na poděbradském Jezeře, na druhé straně technické zaostávání v oblasti závodní činnosti a postupný „ústup ze slávy“ z pohledu závodníků i z pohledu hodnocení klubů. Samotné přestěhování našich aktivit z Labe nad hydroelektrárnou na poděbradské Jezero, které vzniklo po těžbě velmi kvalitních štěrkopísků, znamenalo zásadní přelom v kvalitě závodnické a klubové činnosti. Nejprve jsme začali na Jezeře trénovat, později i závodit. S delším časovým odstupem jsme byli na Jezeře nuceni postavit provizorní loděnici, protože stará loděnice a přístaviště padly při úpravách tzv. Labské vodní cesty a 3 závodnické sezóny jsme ztratili výstavbou nové loděnice. Musíme konstatovat, že nás to stálo opravdu hodně úsilí a poměrně hodně členů toto pracovní vypětí odradilo, odešli a hledali snazší cesty pro své sportovní vyžití. Postupující pozvolný úpadek závodnické činnosti pochopil Petr Svoboda st. Na základě svých závodnických zkušeností a manažerských schopností, jako nově zvolený předseda klubu, opustil jednostrannou orientaci na klubové vlastnictví lodí a otevřel příležitosti pro koexistenci klubového a soukromého majetku v klubu s cílem zvýšit technickou úroveň jak lodí, tak i závodní činnosti. Toto úsilí o několik let později našlo své vyústění v podobě největšího závodnického úspěchu našeho klubu, tj. zisku titulu federálního juniorského mistra republiky pro rok 1987 v lodní třídě Evropa jeho synem Petrem Svobodou ml.

archivPDY-008 archivPDY-022V proměnách klubové činnosti se odrážely, po hříchu někdy i trochu paradoxně, změny v naší společnosti. V době tzv. „normalizace“ do klubu přišli hledat své sportovní a rekreační vyžití lidé, kteří ztratili možnost jiného atraktivnějšího sportovního a rekreačního vyžití. Nešlo jen o cestování do zahraničí, ale i sportovce, kteří přešli od sportovního, především bezmotorového létání k jachtingu, kde mohli využívat své zkušenosti. Právě posledně zmíněná skupina přinesla do jachtingu nebývalý nárůst kvality závodnické činnosti. Jednalo se o zvýšení vědeckosti technické i závodnické přípravy, aplikaci nových vědeckých poznatků do konstrukce a vybavení lodí, obrovské zlepšení teoretické úrovně přípravy závodníků a překonání zkušenostního přístupu k tréninku a způsobu závodění. Na druhou stranu změny po roce 1990 se projevily odlivem aktivních členů jak do sféry soukromého podnikání, tak i do jiných atraktivnějších činností. Tyto změny se projevily taktéž na vzestupu a později ústupu soutěžení v lodní třídě Windsurfing, kde klub skvěle reprezentoval Oldřich Volejník, který dlouhá léta patřil k republikové závodnické špičce.

Relativně saarchivPDY-043mostatnou kapitolu tvoří námořní jachting. Prvním členem klubu s orientací na námořní jachting byl Oldřich Straka, který dosahoval vynikající výsledky v mezinárodním měřítku. Skupina dalších členů klubu, která se dlouhodobě věnuje námořnímu jachtingu, založila v roce 1997 tradici našeho závodu na moři, Poděbradská námořní rallye. Nápad a realizaci tohoto závodu měl náš dlouholetý člen Jiří Otisk. Po několika ročnících s vypsáním v CTL se Poděbradská námořní rallye každý rok pořádá jako soustředění a není ve vypsání. Hlavním organizátorem námořního jachtingu je tehdejší dlouholetý předseda klubu Ivo Jakubec, který začínal na lodi třídy Fireball. Vlastnoručně si plachetnici postavil doma v obývacím pokoji rodinného domu. Po ukončení stavby musel použít jeřáb.

V sedmdesátých, osmdesátých a ještě více jak polovinu devadesátých let věnoval klub poměrně rozsáhlou a systematickou péči výchově mladých jachtařů. Vrcholem celoročního snažení byly letní výcvikové tábory, které měly v době svého největšího rozmachu až dvě stovky dětí od 5 do 18 let. V posledních letech zájem o tyto tábory a jachting upadal, především pro vysoké nároky na fyzickou, teoretickou přípravu a velký objem fyzické práce na údržbě a seřizování závodních lodí. Tento odliv mládeže se urychlil po roce 1990 rozšířenou nabídkou různých příležitostí s vyšší atraktivitou, snadnější možností se prosadit a nižšími nároky na systematickou a namáhavou přípravu.

Letos slavíme 60 let vzniku našeho klubu společně se 120. výročím jachtingu v České republice.  Oslavy se soustředily k pořádání speciální regaty Poděbradská padesátka – match raceing. Jedná se o zvláštní typ divácky velmi atraktivní soutěže založené na hodnocení vzájemných soubojů. Regata se mimořádně vydařila sportovně, divácky i společensky a tak rozhodnutí závodníků i vedení klubu je naprosto jednoznačné, příští rok se pokusíme regatu zopakovat a položit tak novou tradici v historii klubu a v tento moment je lhostejné zda se bude jmenovat stejně, nebo bude přejmenována na Poděbradskou jednašedesátku, nebo na Jubilejní regatu, či ještě jinak. Podstatné je, že klub je schopen, odhodlán a připraven psát další stránky své historie a u starších členů klubu vládne neochvějné přesvědčení, že budou stejně dobré, nebo ještě kvalitnější. Jsme přesvědčeni, že klub funguje na velmi zdravém základu, který vybudovali naši předchůdci. Letošní 20. místo posádky L. Vomáčko – J. Gemperle  na  mistrovství světa je toho důkazem.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s